Kazbek a Elbrus aneb 2v1...

   Západní vrchol Elbrusu je se svými 5642 metry pro téměř celý svět nejvyšším bodem Evropy, tedy s výjimkou středoevropské a francouzské geografické školy. Ty na tento post usadily sice o 833 metrů nižší, možná více evropský, ale zcela určitě víc „žabožroutský“ Mont Blanc. Toť konec krátkého mentorování! Důležitějším se jeví, že na „Bíle hoře“ již v minulosti mé zimní střevíce několikrát přešlapovaly, zatímco na Elbrus se stále jen těšily! Ale čas nadešel a tak jsem si o tom začal opatrně snít o loňských prázdninách…, že pojedu pěkně sám vláčkem, budu si užívat takové „malé Asie“, tedy jejího příznačného a krásného zmatku a nezbytné rychlé improvizace, všude přítomného bordelu, ale i dobrých lidí a jídla na straně druhé! A ten případný vršek Elbrusu bude vlastně jen takovou přidanou hodnotou k dobrodružnému výletu, ne? Domů se v takovém případě totiž nemůžete vrátit nespokojení či dokonce nasraní! A od toho by dle mě cestování mělo být, poučit se, vyladit smysly, srovnat hlavu a uvědomit si opravdový stav věci- jak my se tu kurva máme dobře! Mimochodem, zdá se mi ale, že tím jak „strejda Gogole“ degradoval složitost logistiky „všech těch výletů“ na pouhou stupidní nutnost internetového připojení, případně vlastnictví kreditní karty a dovednosti kliknou myší…, mnoho lidí sice obkroužilo a to možná i několikrát svět, ale domů na rodnou hroudu se vrátili bohužel jen trošku více opálení, jinak beze změny… škoda, žilo by se nám tady lépe!  
Více informací...

Konec lyžařské sezóny aneb jak jsem se dostal k „heliski guiding“...

  Vyslovte si to: „HELI-SKIING“! Je tam cítit takové nějaké chvění, ne? Věc, kterou jsem si slíbil splnit tak v rozmezí tří až pěti let…, vše ale bylo jako obvykle jinak! Hvězdy se totiž seskupily a poskládaly do zákrytu mnohem dříve! Pravda nutno dodat, že jsem jim šel naproti a už před dvěma roky opatrně zjišťoval možnosti jak kanadského - jelikož pro Mikiho přes léto často vodím v Tatrách, tak švédského - tady zase již osm sezón úspěšně lítá Šimon - systému, respektive „náborových“ podmínek pro novice. Aneb jak se zbavit „heliski panenství“ a okusit zase trošku jinou zkušenost, jiný level guidování! Moc optimisticky to nevypadalo, páč v obou případech musíte napoprvé přivést nějakého toho rekreanta (slovy minimálně čtyři, lépe ale pět), což při ceně této kratochvíle není zrovna snadný lov lyžníků v místních pstruhových vodách! Ale když se zadaří a vy ulovíte…, odletíte, no a místní chief guide si vás při té příležitosti omrkne a výsledek je podobný rozsudku gladiátorských zápasů… palec nahoru tady neznamená „fakebukový like“, ale míní: „OK, vítej v týmu!“, no a v případě opačném jste si to alespoň zkusili, taky dobrý, ne?!   
Více informací...

Trocha toho jarního filozofování...

 „Dnes v noci mi vypadl kostlivec ze šuplíku“, tak nějak se to říká, ne? S touhle myšlenkou jsem se probudil. Ale pěkně popořádku…Bolí mě celé tělo po včerejším „ostrém fotbálku“, venku fouká a prší, což doma na kanapíčku nehrozí a tak se bavím internetem. Cíleně vyhledávám doplňující info k blížícím se skialpovým akcím, sem tam se ocitnu na FB… Najednou jsem nějak nabyl dojmu, že neúspěch je něco, zač je radno se v dnešní době přinejmenším stydět a raději na něj co nejrychleji zapomenout! NENÍ TOMU TAK! Vítězit umí každý, ale prohrát, to není nikdy jednoduché. A platí to pro život všeobecně jako takový, nejen ve sportu. Každá zanalyzovaná prohra nás posouvá a něčemu naučí… a hlavně nemine nikoho!
Více informací...

Ve službách Horské služby...

Hrdinové hor - tak se mi jako malému klukovi vryli do paměti z televizní obrazovky! Babi mi dokonce upletla červený svetr se dvěma bílými pruhy na levém rukávu (babi přes léto upletla, ale dostal jsem ho až od Ježíška). A v dobách, kdy se na Lysé hoře ještě volně lyžovalo (před érou skialpového šílenství), jsem JE mohl vidět i naživo (to ještě mohli do terénu...)! Zjistění, že jsou mezi nimi i otcové mých kamarádů bylo fascinující...

Více informací...

Čas vánoční...

Poslední roky jsem měl takové přání, chtěl jsem strávit dny vánočních svátků na horách, stejně jako tomu bylo za let vysokoškolských v minulém století… Chtěl, ALE!
- Když byla dcera Sára ještě „malá a věřící“ bylo celkem fajn a zároveň pohodlné sledovat doma její ježíškovské šílenství a dopřát to potěšení i oběma babičkám! Celkem dobrá mi připadá i její hláška z té doby. Chtěla totiž naráz obojí, jak „dospělácké“ jednonožové brusle, tak zároveň i nové lyže. Když jsem se jí snažil výchovně vysvětlit, že se musí rozhodnout jen pro jednu věc, jen se zeptala, co je dražší. Odpovídám popravdě, že lyže…, zamyslí se a jakoby nic prohlásí: „Dobrá tati, kup mi prosím ty brusle, lyže zítra nakreslím Ježíškovi!“. Mělo v tom jasno, děvče!
 
Více informací...

Období besídek a pařbiček...

První adventní neděle, venku mlhavo a nevlídno... toť vše sleduji přes okno hasičárny, páč jsem na směně a je prozatím klid... Tak se přehrabuji fotoarchívem a přitom vymýšlím dárek, ať má i letos Ježíšek co nadělovat pod stromeček na tradičním „Vánočním večírku v Oťasově továrně“, jehož datum konání se rychle blíží. No a při tom jsem narazil na již skoro zapomenutou ProShowGold prezentaci shrnující jeden předešlý rok. Tak jsem jí zde pro pobavení přilepil a teď už mi nezbývá než Vám všem jen popřát: 

Vše NEJ nejen v roce 2018!

Více informací...

Podzimní Grossglockner s „eM Týmem“...

Výlet na „SKALKY“ na pouhý jeden den, určitě není problém, má to smysl… Na „PÍSKY“ to už ale chce alespoň dny tři. Jakou minimální časovou dotaci tedy žádá opravdové „HOROLEZECTVÍ“? Ano, Tatry se v případě příslibu tlakové výše alespoň přes půl monitoru oplatí otočit klidně, stejně jako ten Ádr (mimochodem na kilometr stejná vzdálenost od mého baráku, jen přesně opačná polarita na směrové růžici kompasu obou zmíněných destinací) za „prodloužený víkend“…, ale co když chci do „řidšího vzduchu“? Až do teď bych urputně tvrdil, že je nutný minimálně týden (alespoň ten pracovní, pětidenní), aby si člověk užil Alp! A hle… už to netvrdím! A co že se přihodilo?
 
Více informací...

Útěk za teplem...

Jerry si už v září domluvil týdenní volno ve svém „ústavu“ (bohudík, ale zároveň bohužel, páč bylo fixně dáno), já měl taky zelenou… a takových, s podobným osudem nás bylo celkem sedm! K tomu všemu má Chýlas plechovici (dodávku) pro sedm, Fráňa zase kytaru, Žofin je zárukou srandy, Hanča zase pohody a Inku jsem viděl poprvé a naposledy před asi sedmi lety v Labáku! Všechno to do sebe pasuje nebo se mi to jen zdá?
 
 
Více informací...

Letní guidovská sezóna...

Letní sezóna, na kterou jsem Vás lákal před třemi měsíci také tady v Kaleidoskopu, se pomalu chýlí ke konci (22. 9. ve 22:01 se stane astronomickou minulostí…). Čas ke krátkému bilancování. Voděním „hostů“ či „klientů“ v horách (ze kterých se ale v průběhu túry většinou rychle stává kámoš/ka), jsem letošního léta věnoval převážnou část svého volného času. Času, který není o rekordech či osobních ambicích, ale o celodenní pohodě, společně sdílených zážitcích a vzájemné výměně životních zkušeností a informací. Důležité ale je, že celou tu dobu JSTE V HORÁCH a vykonáváte jednu ze základních lokomocí - LEZETE VZHŮRU (ve většině případů s pomocí všech čtyř končetin) a navíc ZCELA DOBROVOLNĚ! 
Více informací...

Rodinná prázdninová turistika...

Třetina prázdnin za námi… Tedy já na nějaké prázdninové skotačení nemám nárok, odkroutím si na hasičárně čtyřiadvacítku a frčím na dva dny do Tater, kde mám díky Mikimu práce, že by se tím člověk v pohodě uživil… Ale baby, ty se nenudí (tím netvrdím, že by se to slovo nějak otíralo o mou osobu). Sára odehrála nějaké florbalové zápasy v rámci Prague Games 2017 a střídavě bragádničí u točené zmrzliny a na chatě Maraton (Lysá hora). Mezitím stačila pohlídat kámošce dva prcky a jen tak mimochodem odrodily sedm nádherných štěňat  (jedno dokonce resuscitovala a vrátila tak od nebeských bran zpět do pozemského života psího- prý drsný zážitek). Pak společně s maminkou nějaký čas žily netopýřím životem a několik dní „ihned po snídani, kolem druhé hodiny odpolední“  odjížděly směr Ostrava na „Colours“  a šmejdily tam do ranních hodin… To vše znám jen z vykládání, páč  jsem v těch Tatrách. Ale! 
Více informací...

3,8 - 180 - 42 km aneb IRONMAN...

Blíží se konec ledna a já jsem se rozhodl založit tento střípek kaleidoskopu, který se má odehrát až za pět měsíců (MORAVIAMAN). Proč? Rok a půl jsem se cíleně věnoval (hory i skalní lezení, obojí ustoupilo do pozadí, sedačku kamiónu, moje „takyhobby", zahřívá jiná zadnice...) přípravě na červnový závod s chronometrem. Vtěsnat se do dvanácti hodin se zdá být reálný a naopak né zcela jednoduchý cílový čas, pro mě, jakožto člověka bez plavecké, cyklistické či atletické závodní minulosti. 
 
P.S. Dnešní TOP časy jsou neuvěřitelně démonické (Frodeno 7:35!), ale třeba historicky prvním vítězem The Ironman World Championship (Hawai 1978) byl Gordon Haller za již pochopitelných 11:46...
Více informací...

Jupí, vylezeme třeba na Gerlach...

Prázdniny a dovolené jsou již na dohled a já jen napovím, že na otázku z úvodu prezentace pohyblivých obrázků: „Co se skrývá za oponou?“ je odpověď vcelku jednoduchá a tak trochu poplatná dnešní době: REKLAMA přece..., ju? Ale nezlobte se na mě a popřemýšlejte o této možnosti. Každopádně BUĎ FIT!

Country píseň „Krásná zem“ od skupiny „Jazdci“ z Bánskej Bystrice, kterou jsem zaslech naživo před lety na chatě u Viktora, jsem prostě musel poslat do světa, no nemyslíte?

Více informací...

Peklo Moravy

Krásnou a pohodlnou silničku mám, dokonce jsem na krasavci letos něco i najel, tak proč těch cirka 330 horizontálních kilometrů s 4300 vertikálními metry nezkusit? O akci vím od zakladatelů již od dob jejího vzniku, dokonce jsem letos i trošku přispěl k inovaci, nač víc tedy ještě čekat. Ke strojům a do sedel!

Více informací...

Verdon aneb „Do díry!“.

Pozor, na chvíli jste se ocitli v době mého mládí a tudíž krutovlády bolševika! Verdon a Buoux to byly pojmy, které se uhnízdily v některém šuplíku mé myslivny pod vlivem obrázků z časopisu Vertical. V té době nemám v okolí nikoho kdo by vládl francouzským jazykem a mohl předčítal, tak si musím vystačit jen s obrázky... Jsme v roce 1985 a středobodem mého světa je pohyb ve vertikále!
Více informací...

Hasič leží prachy běží...

Zvažoval jsem, jestli vůbec něco do klávesnice nadatlovat k tomuto tématu. ALE před léty jsem viděl dokument natočený na 8mm kameru, přibližující práci tehdejších „ještě požárníků“ a ten se tak opravdu jmenoval! Nějak mi to utkvělo v makovici, ani nevím proč. Dnes spíše píchání do vosího hnízda... ale, však závěr si uděláte sami! Pravdou je, že zde postupně, vždy v několika větách zmiňuji koníčky, sport, rodinu, kamarády a přitom spoustu času trávím, stejně jako většina z Vás, v zaměstnání! Tak tady je pro představu ta MOJE VERZE (třeba 14.9.135)...
Více informací...

Haute Route, tentokrát „Tirolská“...

Předpověď počasí je slibná, aktuální „lavinovka“ dle odborníků sice za čtyři, ale zato nový sníh už od 1400 metrů a než dojedeme do rakouského Strödenu, tak si ta voda v tuhém skupenství pěkně sedne, no ne? A taky, že to tak bylo... A protože podmínky jsou skoro ideální, tak my na oplátku spojíme etapy klasického itineráře! Jupí...

 

Více informací...

Podzimní Tatry

Nějakou dobu, no po pravdě pár dlouhých měsíců to bylo, jsem si dával od lezení  pauzu. Začalo mi po něm ale být smutno! Ne tak po tom sportovním, atletickém na skalkách, ale po tom dobrodružném, komplexním horolezectví v horách. Ovšem mnohonásobně delší čas se již s Jerrym domlouváme, že se v průběhu letních prázdnin (několik jich už je minulostí) zajedeme podívat na  Velký Kežmarský štít a to na klasiku z roku 1967- Obrovký kút...

Více informací...

Pálava Race

V září jsem se na popud „náctileté“ dcery zúčastnil Skleněného muže. Po dlouhých třinácti letech „na startovní čáře“ nějakého závodu! Tedy vlastně oba jsme se protáhli trati sprint triatlonu, s podporou povzbuzování od naší panimámy. Sára dokonce na bedně...

Více informací...

Spartan Race

Ani už nevím, při jaké příležitosti jsem se  doma pustil do popisu  Spartan Race... Dcerka chvíli poslouchala, pak zmizela ve svém pokojíčku, omrkla pár youtube videí a večer pronesla, že na Mistovství ČR ve víceboji do Bystřice letos nejspíš nepojede (jestli tedy svolíme), protože ve stejném termínu je v Litovli ještě něco lepšího, než „Běh za sýrem“ o kterém se nedávno bavili ve škole...
Více informací...

One English firefighter on the edge of "Orla Perć"

Moje kamarádka měla kamaráda. Dnes jsou z nich již manželé. Vlastně více, jsou plnohodnotná rodina s potomkem. Zishan je hasičem v Londýně a při svém minulém pobytu prošmejdil naší hasičskou stanici od sklepa na půdu. Tentokrát jsme na popud jeho tchána a mého parťáka z dob působení u beskydské Horské služby společně vyrazili do hor!

Více informací...

The Haute Route

Že je to klasika o tom žádná, ale nejspíš se shodneme, že přechod Chamonix - Zermatt lze považovat i za jakousi skitouringovou maturitu, ne? První kontakt s touhle „dámou v bílém“ se uskutečnil již v rámci mé aspirantské praxe. Tady není co dodat, nutno prožít!

Více informací...

Matterhorn a Blanc během čtyř dní?

Situace:
 
a, Otovi se blíží kulatiny a nedávno se zmínil o Matterhornu. 
b, Jerry má prázdniny. 
c, Tři dny v kuse lije jako z konve (a to nemůže trvat věčně).
 
No naschvál, co by jste dělali vy? Že jo....
Více informací...

Mönch, Jungfrau a ... sponzoring

O Eigru, této „smrtící hoře“ - respektive její severní stěně, jsem četl jednu z prvních horolezeckých knížek mého prenatálního lezeckého života! Dalším argumentem je, že poprvé v životě mám SPONZORA, to by se mělo využít!

Více informací...

Ve volnu kamioňákem

Na toto „sklíčko kaleidoskopu“ se chystám už dlouho, ale znáte to, stále  něco chybí. Takový ten správný impulz po probuzení se... (být profi pisálek je diagnóza zcela jasná - PROKRASTINACE!). 

Více informací...

(Nejen)hlavou v oblacích...

Dialog:
 
máma: „Kam jdeš?“           já: „Lítat“
máma: „Jak lítat?“              já: „Normálně na louku, kámoš si ušil padák“
máma: „Jaký kámoš?“       já: „Jeden, takový starý chlap, toho neznáš“
máma: „Jak je starý?“        já: „Tý jo, to přesně nevím, ale hodně, určitě přes třicet!“
Více informací...