… a to hned čtyřdenní hospitalizace! Toť konečný důsledek dvou let průběžného, teoretického domácího studia a načítání informací, prokládaného praktickým  testováním v terénu. Co že se to děje?

   Již delší dobu jsem/jsme zvažovali, zda pořídit větší obytňáček nebo dokonce přívěsný karavan. Obě varianty jsme s Ivou i vyzkoušeli, prolezli několik bydlíků, stále upravovali prostorové dispozice, požadovanou vybavenost, hodnotili plusy a minusy obou variant… A že toho není zrovna málo, co byste měli do té rovnice dosadit! “To máte: pořizovací a provozní náklady, nenápadnost a mobilita při přesunech a pobytech, domácí “ustájení” a další využitelnost, neustálé znepříjemňování či spíše zpřísňování legislativních omezení (městské green zóny, přímořské omezení vjezdu výškovou regulací) sehrály taky svou roli v procesu. V neposlední řadě i případná nutnost rozšíření Ivina řidičáku!” No a tak jsme se nakonec, po měsících víkendových debat a argumentačních večerů  s tužkou, papírem a metrem v ruce shodli, že nejvhodnějším řešením pro naše účely bude jen lehká chirurgická úprava BIVOje (bivakovací vozidlo)! Plně nám vyhovuje stávající kuchyňský kout s kompresorovou lednicí, obyvák rychle a lehce proměnitelný ve spací pokoj, vyřešili jsme ranní toaletu i případné sprchování, možnost využití markýzy jako předzahrádky, takže citelně vlastně chyběla jen možnost vzpřímeně se postavit!

   Produkt byl tedy vybrán, zadána výroba do německého Reima (tříměsíční dodací lhůta) a zbývalo se jen rozhodnout zda realizace bude ve stylu DIY, „na klíč“ od firmy (kterých je po kovidovém šílenství a následné popularizaci tzv. „VanLife“ hned několik v každém koutě republiky, ale kvalitou zpracování to je velký rozptyl..., šanci vybrát si má určitě každý) nebo něco „tak na půl cesty“. Říznout díru a usadit „hochdach“ není s dnešními nástroji a chemií žádná raketová věda! Opak je ale pravdou s následou legalizací, zápisem do technického průkazu vozidla na TK či přes Dekru! Zjišťování, telefonování, nejasné či někdy zcela zavádějící informace... (až na pár výjimek). Vítězem mentálně vyčerpávajícího výběrového řízení se tedy stala firma pana Kolomazníčka (Karavanplus)! A musím konstatovat, že naprostá spokojenost, jsou to profíci!

P.S. Nevím, jak je to u holek, když se rozhodnou přifouknout si nějaký ten centimetr na obvodu hrudníku, ale plasticko-chirurgický zákrok, který nám zajistil stojnou výšku v plechovici mi nechtěla žádná pojišťovna proplatit, musel jsem hrábnout do svého euroúčtu! Ale výsledek stojí za to, jupí! Teď můžeme s panimámou v autíčku klidně v deštivých dnech i tančit (no na valčík to není, ale nějaký ten ploužáček by se dal každopádně střihnout...). 

Zpět

---