„Zavíráme krám“... otevřeno bylo od roku 1991!

   „ZAVŘÍT pomyslný KRÁM“ je zdá se, celkem jednoduchý proces, alespoň třeba oproti uzavření ZLATÉHO DOLU někde v Africe! Pomocí datové schránky jsem vcelku bez problémů vykomunikoval přerušení veškerých živnostenských oprávnění jakožto OSVČ, s platností od 1. 8. 2020 a to prosím pěkně od klávesnice z pohodlí a teploučka domova a během jednoho dne!
 
Co mě ale k tomu rozhodnutí vedlo? Vždyť TO JE ÚPLNÉ ČELEM VZAD, obrat oproti původnímu záměru o celých 180 stupňů!
 
   Koncem měsíce ledna, po návratu ze skoro měsíčního argentinského putování, jsem byl pevně rozhodnut, že LETOŠNÍ ROK bude mým rokem POSLEDNÍM. Tedy myšleno VE SLUŽBÁCH Hasičského záchranného sboru! A jako by snad i nějakou shodou náhod, právě v den návratu z „CESTY“, uplynulo přesně osmnáct let od mého nástupu do služebního poměru! Něco jsem se za celou tu dobu naučil, postupem času i tak nějak profesně vyzrál a za těch cirka 2000 odsloužených dvacetičtyř hodinových směn strávených na různých stanicích a služebních postech toho při ostrých výjezdech vcelku i dost viděl a zažil. Pár lidem jsme pomohli a jasan, sem tam i něco zpackali -  ZDE
   Nyní je navíc naše dcerka již čerstvě „dospělákem“ se svou vlastní představou o budoucnosti, dluhy nemám, s panimámou žijeme spokojeně a vcelku skromně. Jasňačka, pár cestovatelských nápadů v záloze mám, ale co vyjde-vyjde a i kdyby už neklaplo NIC, protivný nemám být proč, kus světa jsem viděl. Tak si během roku „odgajduji“ jen pár horských túr za nějaký ten zlaťák a bude…, tak jsem si to nějak rámcově plánoval!
 
Cítím totiž, že ZMĚNA je NUTNÁ a CHCI z té moji „nošovické zlaté klece“ VEN!
 
   Zamýšlený plán je reálný, pochopitelný, dokonce i u domácího krbu probrán a oběma ženskýma odsouhlasený (mají to se mnou ale vcelku jednoduché, prostě dle pořekadla: „Buď na mě jak na psa, dej mi nažrat, pusť mě ven!“). P.S. Ve skutečnosti jsou na mě obě ale mnohem hodnější! 
 
   No a pak se počátkem února ke mně a to hned ze dvou zdrojů skoro souběžně, takovou tou „náhodou“ dostala JEDNA INFORMACE…, ale jen jsem JI tak letmo zaregistroval a ihned pustil z hlavy! Myslel jsem si! Mrška se nějak zakořenila a žila si svým životem, ale v MÉ hlavě! Neodbytně se mi cpala do snů a posléze začala útočit i ve dne! Nějak v tom čase se objevuje i COVID-19 a to následně znamenalo rušení jak skialpové akce v Dolomitech s Monturou, tak třeba i francouzsko-švýcarského přechodu Houte Route. V dubnu ještě sice nepotvrzený, ale velmi pravděpodobný heliskiing ve Švédsku a pak následné sportovní lezení v Turecku a na Sardinii, letní túry v Tatrách…, vše je během pár dní JINAK, 100 % CANCELED! 
   Ale TO ve výsledku zároveň znamenalo spoustu VOLNÉHO ČASU DOMA a tím pádem také PRO SEBE (objednal jsem si v e-shopech všechny dostupné horolezecké průvodce po českých a moravských lokalitách a začal je postupně objíždět)! TAK SE MI ZALÍBILA ta jednoduchost logistiky, pohoda a zároveň VOLNOST a MOŽNOST si vybrat - kde, s kým a jak - jako za časů sběru mých prvních lezeckých zkušeností před pětatřiceti lety! Prostě „jen“ KONÍČEK, HOBBY! A s tím i související minimální tlak na zodpovědnost a závislost na „někom či něčem“!
 
   V průběhu jedné noci jsem pak v makovici definitivně přehodil výhybku „BUDOUCNOST“ a cíleně šel po oné JEDNÉ INFORMACI, což znamenalo vyleštit medaile, obléci uniformu a zúčastnit se výběrového pohovoru… a ono to klaplo!
 
   Vektorovou výslednicí všech těch rozličně působících sil je takové „uzavření kruhu“ v podobě návratu k vystudované učitelské profesi! Pravda, ne do klasického státního školství, ale přeci jen taková obdoba pedagogické práce - lektor ve Výcvikovém středisku Generálního ředitelství HZS. Tam se od září budu snažit klukům, začínajícím s tím našim hasičským řemeslem srozumitelně předat v učebně něco z teorie, ale hlavně pak při venkovním praktickém výcviku (a to včetně lezeckého, nácviku hasebních prací v unikátním ohňovém kontejneru, záchrany na vodní hladině…). Snad to tedy bude takové smysluplné zúročení těch osmnácti let, jak je teď populární hlásat - v první linii!
 
   Pro mě to zároveň znamená tu tak POTŘEBNOU ZMĚNU náplně i stylu práce, vlastně i celého životního rytmu (poplachovými světly nerušený noční spánek, žádné zákazy výběru dovolených, pravidelné volné víkendy…). ČAS strávený na represi neboli „na výjezdu“ byl fajn, ale asi stárnu nebo co, prostě chci už VĚTŠÍ KLID A MOC SE TĚŠÍM! 
 
   Letošní již nasmlouvané akce na skalách i v horách, bude-li povoleno vycestovat, je šance zrealizovat ke spokojenosti rekreantů, se kterými jsem v kontaktu a na další JEJICH ÚSMĚVY si holt budu muset nějakou dobu posečkat! O to více si TEĎ budu moci užívat „osobo-vertikálních metrů“ v rozličných lezeckých oblastech a také následných víkendových nocí strávených v mé „bivakovací plechovici“ na čtyřech kolech, JUPÍ! 
 
   Takže podtrženo, sečteno: „ZAVÍRÁM KRÁM, GUIDOVÁNÍ VĚŠÍM NA PROZATÍMNÍ SKOBU“… a zbývá mi jen Vám poděkovat za dlouholetou přízeň (počátky mého průvodcování se datují do roku 1991, samotné vodění pak začalo rokem 2007), sdílený čas s Vámi a v něm sdělené životní příběhy, touhy a již výše zmíněné úsměvy! Bylo mi ctí být Vám doprovodem k VYSNĚNÝM VRCHOLŮM, jen tak dál… HORE ZDAR a hlavně VŠICHNI - BUĎTE FIT! 
 
 
 
Zpět