Matterhorn a Gran Paradiso...

   Celý tento příběh začal podzimním telefonátem, zda bych v létě nezkusil s Iviným manželem Petrem, v rámci jeho čtyřicátých kulatin vylézt ke kříži na Matterhorn (jeden pokus už dříve podnikl, ale nezadařilo se…, navíc u zermattského jezera Schwarzee Ivu před léty požádal o ruku. Aby to ještě nebylo vše, tak jeho táta, dnes už bohužel vše sleduje jen z výše a zpoza nebeské brány, tam u plesa několikrát proseděl u kávičky podstatnou část dne s pohledem upřeným k vrcholu siluety této magické hory… nejspíš si představoval, jaké to tam asi je, kdo ví?). No naschvál, vy by jste dokázali říci něco jiného, než: „OK, nějak TO uděláme!“. A tak z jara tajně ladíme termín a nakonec se z narozeninového dárku vyklube týdenní rodinná akce. Plán: Gran Paradiso (4061) jako aklimatizace a pro mě zároveň test Petrových schopností, páč 4472 metrů vysoký „Maťas“ je už opravdu technicky vážná a potencionálně nebezpečná túra. Po plánovaném přechodu z italské strany (tzv. Liongrat) na stranu helvédské federace (tzv. Hörnligrat) se pak přesuneme na Mont Blanc (4809) a tam, bude-li počasí na naší straně, si manželata dají prázdninový vysokohorský polibek. Jó, začínám se těšit i já (možná se svezu na vlně euforie a taky dostanu hubičku!).
   Před odjezdem má však Iva problém, který ji škrtá ze soupisky… následuje tedy lehké přeplánování túr. Náhle se ale objevuje kolega Michal (teď už to mohu říci/napsat, ale celou dobu jsem ho podezíral, že má nějaké hitech zařízení, nejspíš v Evropě nenabízený typ japonských náramkových hodinek co se nějak kamarádí se „strejdou Googlem“, páč na jakékoli téma znal odpověď - jo, samo, že správnou!). Do prdele, po dlouhé době fakt chlap s přehledem… (tedy ne že já bych ho měl!). Přezdívka mezi kolegy z práce: „Živá Wikipedie“, ale mnohé objasní, že…?!
P.S. Veškerý encyklopedický výklad si ještě k tomu všemu můžete užít nejen v rodné češtině, ale třeba i v jazyce anglickém nebo je-li snad libo bavorskou němčinu (a vůbec přitom neubere na nadprůměrné kadenci vystřelovaných slov- rychlomluvná salva i na mě- ostravského chachara s kratkym zobakem)!
   Ač je předpověď počasí pro daný termín spíše věštěním z křišťálové koule, přesto v nedělním večerním vytrvalém dešti vyrážíme! Pro mě o to nezvykle, že po více než třech letech cizím auťákem. Při odjezdu mi proto jen bleskne hlavou: „Jsem zvědav, co důležitého jsem zapomněl přeložit ze svého bivakovacího plechového domečku“! Na stranu druhou si užívám roli chovného hafana s rodokmenem (jsem krmen, na večer uložen a na mě je jen „čmuchat“ stopu vedoucí k vrcholům…).
  No a chvíli na to se již Michal rozhlíží ze své první čtyřtisícovky a nechce tomu věřit (poprvé na nohou mačky, v ruce cepín, a s rozedněním také první pohledy do hlubokých ledovcových trhlin jej ale vyloženě naplňovaly nadšením…)! Zpět do údolí... Zdřímneme v Cervinii, rozloučíme se s panem „Wikipedie“, který se při převozu káry zastaví na kávičku v alpském sedle St. Bernard a my (Petr a já) zatím pěkně po svých do bivaku Carell Hut (3835). Američan, Angličan, Ital, Izraelec… multikulturální směska, ale je třeba jít brzy na kutě! Ráno je obloha plná hvězd a jako vymetená, co víc úplné bezvětří, prostě ideální počasí!
   A co dodat…, snad jen, že dlouhý den to byl, to ano…ALE v 11:57 stojíme sami dva u kříže na italské straně vrcholu. Přetraverzujeme na o dva metry vyšší švýcarskou stranu, při sestupu na Hörnlihütte pomůžeme staršímu bloudícímu italskému guidovi s hostem se slaněním, pohladíme Madonu u nástupové ferraty a následují už jen samé příjemnosti: vysvobodit kopýtka z pohorek, sprcha, večeře, peřina… Jó, až tady budete, vezměte si postel č. 20 v jedničce ložnici a budete, stejně jako Petr usínat a probouzet se s výhledem na vrchol Monte Cervino!
 
Mít možnost někomu pomoci sáhnout si, v lepším případě uchopit mnohaletý sen je moc príma pocit! Tož BUĎte FIT a nebojte se si plnit hlavu myšlenkami z dětských let!
Zpět