Vysoké Tatry - a mé letní „pracovní pobyty 2022“ v nich!

   Parádní „frankenjurská dovolenka“ je minulostí…, pár dní tedy trávím doma. Odpočívám a mimo jiné se „zákazníky“ datově konkretizujeme již předem domluvené akce. Problémem ale je, že letošní počasí, možná už spíše klima a to nejen na alpských štítech, je tak nějak zvláštní. Následkem toho přibývá nepředvídatelných sesuvů, dříve bezproblémové ledovce se otevírají a stávají se potenciálně nebezpečnými, obecně narůstá počet nehod v horském prostředí a ne náhodou tedy národní asociace přestávají  UPROSTŘED SEZÓNY vodit (francouzští vůdci zavírají nejpopulárnější cestu přes „Goüter“ na Mont Blanc, italská asociace do odvolání nevodí na Matterhorn po hřebeni „Liongrat“, Rakušané upozorňují na problémy na tyrolské Wildspitze a kluci z naší asociace čelí problémům s trhlinami dokonce na Velkém Zvoníkovi, populární to prázdninové destinaci). 

   Ve Vysokých Tatrách, mých „domácích“ MINIvelehorách, se tyto změny projevují prozatím pozitivně - letos se ještě neobjevila odpolední bouřková činnost vznikající z převývoje termických kumulů! Buď celkem předvídatelně prší následkem přechodu frontálních systémů nebo je prostě SLUNEČNO!  (viz. FB)

   Využívám toho tedy tak, že se zde „přechodně nastěhuji“ a s klienty se den co den rozhlížíme buď z nejpopulárnějšího (páč nejvyššího) štítu Gerlachovského,  nižšího Lomnického štítu,  jednoho ze čtyř vrcholů Bradavice…, Ladový štít taky postupně přichází na řadu nebo třeba oblíbený Karbunkulový hrebeň! 

   Slovy Karla Zicha: „JE TO PROSTĚ PARÁDA…“, ale po sérii slunečných dní, pomalu a zprvu nenápadně obracím svoje hledy k obloze a prosím TOHO (tam nahoře): „Sešli už déšť…“, mám ošoupané nožičky a celkově už „naozaj nevládnem“, hihi! Nicméně na tři návštěvy se nám podařilo společně zlikvidovat veškeré „dluhy tatranského vodění“ způsobené posledními lety netradičního „dění doma i ve světě“! 

   Následuje přesun domů, klábosení a vlastně taky taková pomyslná likvidace dluhů mé nepřítomnosti u „DVOUženské částí rodiny Novotných“ (tímto zdravím Ivu a Sáru). Dny odpočinku prokládám mentálním cvičením „oči k nebi“ a  v nich prosba o stabilizaci podmínek v alpských končinách, kam bych se měl v půlce srpna přesunout k realizaci výstupů na Großglockner a Mont Blank…, tím by došlo k definitivnímu umoření všech slibů z minulosti a MŮŽU ZAČÍT SLIBOVAT NANOVO…, takže:

 

„HORE ZDAR!“

 
 
Zpět