„Poudačka“ o našem nedávném výstupu na Kilimandžáro...

   „Nedělní ráno“ na vrcholku Uhuru (8.9.2019, 7:10 EAT) nebylo jak zpívá Kris Kristofferson či v překladu Pavel Bobek vůbec „lenivé“, ale jinak ten text celkem sedí… Bylo chladno a větrno, „džbánek piva k snídani“ nahradila třetinka plzeňského pro všechny…, ale byl tam PAN Oťas a to bylo v tuto chvíli asi nejpodstatnější! Tomuto okamžiku ale předcházel asi tak půlrok příprav…, jak to tedy chronologicky, ale stejně v hodně zkrácené verzi bylo? 
   Nemám asi moc z genů Mr. Holuba, páč mě nikdy „černý kontinent“, na rozdíl od  asijských hor, nijak zvlášť nepřitahoval. Ale, jako vždy to ALE… Asi tak sedm z deseti rekreantů se během společné túry a je jedno zda v Tatrách či na alpských kopcích, otře o téma „Seven Summits“. A logicky nejžádanější jsou informace o těch relativně nejlevnějších vrcholcích, tedy Elbrusu, Aconcaqui a Kili. Nebavilo mě už říkat: „Nevím…“ a tak jsem loni omrkl Rusko, za čtyři měsíce odlítám do Argentiny a NYNÍ tedy Afrika a její „Světelná hora“!
   Původně jsem stejně jako na Elbrus (jak tenhle výlet dopadl již víte, viz. ZDE), chtěl „na průzkum terénu“ sám, ale výsledek mého soukromého konkurzního řízení (osloveno pět tanzánských agentur, pak stejně jako v krasobruslení škrtám nejnižší a nejvyšší nabídku a ze zbylé trojice, jen tak nějak pocitově, vybírám vítěze) potvrdil načtené a to, že jde o nejdražší treking na planetě (poměr ceny k počtu dní v horách). K tomu ještě Ivina zmínka: „… když už jede Ondra, proč nevezmeš i čerstvého sedmdesátníka Oťase, určitě by mu to udělalo radost a jak se tam jinak dostane, když ne s tebou“! Rozhodnuto - jedeme tři! Určitou výhodou z pohledu finančního je, že nemusím volit klasickou trasu, ale Umbwe route (ročně je na Kili - dle použitého zdroje - cca 35 000 až 45 000! turistů, z toho ale na „naší“ jen 300!). Letenky jsou taky zrovna v akci a to rovnou přes Dubai, všechno to do sebe zase začíná zapadat…
   Takže plechovicí zaparkovat poblíž vídeňského Schwechatu, pár hodin v éru z Boeing Everett Factory (továrna, kterou jsem před léty, při průvodcování po národních parcích USA navštívil) a při sedmnácti hodinovém „stopover“ stihneme v Dubai omrknout svět ze 125. patra aneb z výšky 452 metrů ( Burj Khalifa), pokoulovat se ve „ski resortu pod střechou“ a přitom stále kroutit hlavou nad všudypřítomnou čistotou, perfektní organizací hromadné dopravy a asi nepředstavitelnou spotřebou energie potřebné na „uklimatizování“ všech těch prostor na pohodovou pocitovou teplotu, když venku je na sluníčku dnes třeba 46 Celsiových! 
   Ještě jednou šest hodin v oblacích a vysedáme na letišti Kilimanjáro. Následuje transfer do hotýlku v Moshi, schůzka a doplatek Mohamedu - majiteli CK ( Mega Adventures) - vše spíše s německou přesností (asi nějaký atavizmus z předchozí éry vlivu, tedy ještě před tím britským…), než mnou očekávaným africkým chaosem - v duchu se omlouvám za předpojatost k „black continent“… Sprcha, spánek, snídaně, hoďka v minibusu a už cestou proběhne seznámení s nosiči, kteří jsou k naší velké radosti totiž z poloviny oděni a obuti v dovezených, námi doma již nepoužívaných přebytcích skříní (dovezen extra bágl se 16 kily z našeho pohledu seconhandových, tady ale zboží ve stylu předrevoluční tuzexové nabídky! - díky za suprovní nápad a radu, pane Droppa, potěšila tak, že jsem až musel maskovat slzy). Vyřízení permitu, rozdělení a převážení nákladu a vyrážíme, JUPÍ! Zážitků, ať už těch pozitívních či jak už to na tom světě chodí, i těch méně příjemných je  spousta, vydalo by to na pár stran textu, ale co bych potom vykládal při osobním setkání, že?!
   Takže najednou je půlnoc z neděle na pondělí, rozlepujeme oči, lehká snídaně a v jednu vyrážíme, respektive se napojíme na „lidského hada“ dříve vyrazivších, za svitu čelovek a v povinném doprovodu dvou místních „gajdů“ k vrchlolu kráteru! Jak to dopadlo už asi víte nebo alespoň tušíte, ale stejně si najděte chvilku a pusťe si krátké „slepené“ obrázky a obligátní vítězný taneček, Oťas si to URČITĚ zaslouží! Už jen za ten více než  třítisíc výškových metrů dlouhý sešup do údolí - díkec BABU Oťas - bylo by fajn mít obdobnou kondičku a vitalitu (a pro mnohé by to nemuselo být ani v těch tvých sedmdesáti)!
 
BUĎ FIT! 
 
P.S1.: Babu - původně výraz z hindštiny, dnes již však celosvětově používaný „titul přírodních etnických skupin“ pro všemi uznávaného stařešinu rodu!
 
P.S.2: A protože čtvrtá hvězda nejmenšího z 88 souhvězdí - Jižního kříže - byla schovaná pod horizontem, budu muset na tu dolní část té naší „gule“ vyrazit brzy znova…, ale mezitím stihnu nějaký „trampík“ s těma svojima ženskýma - Ivou a Sárou! Díkec baby, že to se mnou vydržíte! Fotřík Petis!
 
 
Zpět
Sdílet