Kazbek a Elbrus aneb 2v1...

   Západní vrchol Elbrusu je se svými 5642 metry pro téměř celý svět nejvyšším bodem Evropy, tedy s výjimkou středoevropské a francouzské geografické školy. Ty na tento post usadily sice o 833 metrů nižší, možná více evropský, ale zcela určitě víc „žabožroutský“ Mont Blanc. Toť konec krátkého mentorování! Důležitějším se jeví, že na „Bílé hoře“ již v minulosti mé zimní střevíce několikrát přešlapovaly, zatímco na Elbrus se stále jen těšily! Ale čas nadešel a tak jsem si o tom začal opatrně snít o loňských prázdninách…, že pojedu pěkně sám vláčkem, budu si užívat takové „malé Asie“, tedy jejího příznačného a krásného zmatku a nezbytné rychlé improvizace, všude přítomného bordelu, ale i dobrých lidí a jídla na straně druhé! A ten případný vršek Elbrusu bude vlastně jen takovou přidanou hodnotou k dobrodružnému výletu, ne? Domů se v takovém případě totiž nemůžete vrátit nespokojení či dokonce nasraní! A od toho by dle mě cestování mělo být, poučit se, vyladit smysly, srovnat hlavu a uvědomit si opravdový stav věci- jak my se tu kurva máme dobře! Mimochodem, zdá se mi ale, že tím jak „strejda Gogole“ degradoval složitost logistiky „všech těch výletů“ na pouhou stupidní nutnost internetového připojení, případně vlastnictví kreditní karty a dovednosti kliknou myší…, mnoho lidí sice obkroužilo a to možná i několikrát svět, ale domů na rodnou hroudu se vrátili bohužel jen trošku více opálení, jinak beze změny… škoda, žilo by se nám tady lépe!
   Vlaky ovšem od dob mého asijského putování ( viz. ZDE) znatelně podražily, svět propojily computery a tak oblafnout děžurného alias průvodčího něčím takovým ( viz. podomácku vyrobená jízdenka do Číny) již beztrestně nejspíš nelze! Nehledě na problémový obchvat východní Ukrajiny přes Moskvu- takže se poletí letadlem! To sice smývá mnoho dobrodružného, ale zase když forsáž po ukončení popojíždění na ranway začne třepat s nýty ve draku a na křídlech éra… jupí dobrodružství určitě bude!
   Myšlenku jsem nechtě vypustil ven, Tam-Tam zavibroval do éteru a během týdne je asi dvanáct zájemců, každý sám o sobě fajn parťák, ale popravdě jako skupina by jak fyzicky, tak věkem či svojí psycho výbavou krásně pokryli celou plochu Gaussovy křivky! A to by mohl být škrt přes čáru pohody… Jak vybrat? Nedokázal jsem najít ten správný, spravedlivý klíč, což většina však pochopila…, jeden NE! Na jeho obranu je ale pravdou, že už skoro před deseti lety, právě někde v Chamonix jsem Ondrovi přislíbil, že až bude na řadě trip směrem východním, bude na řadě i ON! A Mistr si to pamatoval, holt ti komedianti na to mají asi zvláštní genovou výbavu! Nicméně s Ondřejem Malým se známe přes třicet let, máme za sebou nejednu taškařici (jak za střízliva, tak i pod vlivem, v Evropě i Americe, v divadelním zákulisí i hustém lese…) a coby celoživotní výkonnostní cyklista nejspíš i hodně unese…, tak tedy rozhodnuto, my dva a čas!
   No co Vám budu povídat! Od nástupu na vlak v Ostravě na „Hlaváči“, až po jeho opětovné opuštění tamtéž, starší o pouhých nějakých 317 hodin…, ale zážitků určitě tak na půl vydání Blesku (teda psaného textu, s fotodokumentací by to bylo určitě na sobotní přílohu… ha, ha)! Je zde ale jedno ale! Mám sice jen střední zdravotnické vzdělání, nicméně lékařské tajemství ctím minimálně jako doktor Sova, takže podrobnosti jen příbuzným a veřejnosti tedy jednoduše:
 
- let společnosti LOT 723 WAW-TBS bez problémů, stejně jako přesun pod hory (za 24 hodiny + ty 2 gruzinského časového pásma navíc stavíme stan ve 2800 metrů) - JUPÍ…,
- vrchol Kazbeku (5033 m) dosaženo v rámci aklimatizace 21.7. o půl sedmé místního času,
- Gruzínsko-Ruská hranice je návratem do času reálného socialismu se vším všudy…,
- vrchol Elbrusu (5642 m)- 25.7. lehce před devátou, poté se skutálíme do Těrskolu,
- na Čeget (3460 m) jsme si vyrazili den po výstupu jen tak pro výhledy a protáhnou kopýtka,
- s bývalým „panským kočím“ jednoho ministra ze Saakašviliho období, na které  mimochodem většina místních vzpomíná jako na období blahobytu, zpět do Tbilisi a jelikož máme dva dny k dobru, tak je vyplníme kulturními potulkami spojenými s gastrohody či spíše obžérstvím a konzumací všeho možného…,
- tentokrát LOT zklamal, ale jsme na tom s porovnáním s ostatními destinacemi chtivých cestujících asi nejlépe, respektive ulovíme minimální časovou ztrátu…, vlak z Varšavy však nepočká!
- Ale co… vždyť kruh se uzavírá a už se jen vlastně vracíme tam kde mají HODINY (a MY měli až doposud ČAS! A to je v dnešní době jó výsada...).
- ruština je všeobecně výhodou, ačkoli se mi jeví, že většina mladých rusky už neumí a bohužel angličtinu ještě ne!
 
P.S. Vařili tam výborně všude, lidi byli vesměs báječní (s výjimkou ruské hranice z gruzinského směru), mimořádným, neříkám estetickým zážitkem jsou určitě městské lázně ve starém Tbilisi. Taky nocleh v relativně novém, Italy vybudovaném Eco-hotelu LeapRus Hut, který si „OM“ extra vyprosil! Musím uznat, že je to zážitek a stojí opravdu za to! Maršrutkami a vůbec k asijskému frmolu na cestách-necestách má kavkazská doprava velmi a až nebezpečně blízko (český polda by dostal infarkt po pár hodinách v terénu…)! A tržnice, ty jsou boží snad všude na světě!
   My se spolu taky stále bavíme, ba sdílíme pár filozofických názorů a i tajemství navíc! No, takže asi tak… a více podrobností, stejně jako tomu bylo u starodávných bájí pouze u plápolajícího ohně a jen perorálně! Co víc si můžeme od výletu do hor přát, no ne?
 
Možná jen dodám: „Tož BUĎte FIT a jezděte děcka…, bo moc to nestojí, nikdo vám to nevezme a ještě to léčí duši, tedy pokud na něco takového mezi nebem a zemí věříte (minimálně se ale alespoň krásně opálíte)“!
 
Zpět