Nejspíš nějaký technický problém (tedy ještě na letišti na Maltě). Na éro a frmol kolem něj totiž vidíme, ale vpuštěni jsme s více než hodinovým zpožděním a tak na Schwechatu se účelově stávám, mnou vždy opovrhovanou,  „aisle lice“ a hlava nehlava se nehezky prodírám k východu jen co zhasnou návěsti “Připoutejte se prosím”… Zbývaly pouhé dvě minuty a letu do Valencie bych mohl tak leda zamávat! Se štěstím (a trochou toho studu) to ale klaplo, tak alespoň děkuji za přízeň všem tam nahoru!

   Dále už vše běží jako po másle… Aleš mě vyzvedne krátce po přistání dle domluvy a usadí do svého nového VW s luxusní vestavbou! Doslova hotel na kolech to je! Obě navštívené lezecké oblasti, Araya i Olba jsou pro mě novinkou s fajnovou polezenicí! Šest plnohodnotných lezeckých dní tak uteče jako voda, rázem je třetího března a ranním letem mířím opět do Vídně a následně FlixBusem již domů, za maminkou! A teda že se těším… a nejen kvůli tomu, že meteožáby předpovídají slunečno a 17 stupňů, jupí! 

   A navíc k tomu všemu se tedy nabízí možnost, že další zima je minulostí a teplé, prodlužující se dny krutou realitou. No co k tomu dodat, snad jen PARÁDA! P.S. A na přežití příští (2025/26) etapy nízkých teplot a krátkých dní už mám v hlavě plán..., Vietnam!

Zpět

---