Partička složením podobná té z lezení po vápně chorvatského ostrova Krk před dvěma týdny. Jen Hanče s Manal (ty se věnovaly svým mužským elementům) nahradila Fráňovic rodinka (včetně kytary a chrta Sunyho). Sraz byl „na čarodějnice“ v Ostrově, což je již letitá tradice lezecké komunity. Byla! V dobách minulého století. Nyní přidejte turisty, cyklisty, provazochodce, motorkáře a gastrovýletníky, masakr připomínající pouť... Po jednom dni lezení prcháme do blízké, ale o poznání klidnější Tisé a následně za Pájkou alias  Pavel Rýva na levý břeh Labských pískovců. Ranní bouřky ale překazily plány na další den lezení v okolí Jeptišky, což mě osobně dosti mrzelo, páč to včerejší, kolem Zloděje bylo exkluzivní, ale co naděláš... Větru, dešti naštěstí poručit neumíme!

   V podstatě všechny české a německé pískovcové oblasti jsou lezecky a pohledově světová třída, unikát (zvlášť když máte k dispozici místního znalce)! Od nás z „Blízkého východu“ je to ale dosti časově náročný výlet a následné problémy s parkováním či přespáním trošku kazí celkovou pohodu, která k té klasické pískařině patří. Příště tedy určitě mimo svátky, možná raději i mimo víkendy a nejlépe, bohužel, i v redukovaném počtu... Cestou domů jsem se ještě alespoň stavil na obhlídku Drábských světniček, kde jsem nikdy nelezl, na rozdíl od blízkých a populárnějších Příhraz. No a pak už domů!

P.S. V průběhu prodlouženého víkendu se v naší rodinné WhatsApp skupině objevily příspěvky od Ivy i Sáry ve stylu: „Já dneska takto...“ a panimáma přilepila fotky z Berlína (muzeum a galerie, Checkpoint Charlie, hospůdky, Braniborská brána, East Side Gallery...). Sardinka odpověděla fotkami a krátkými videi z „jejího světa“, koncerty v rámci Majáles Zlín a United Islands. Tak jsem tam holkám taky nasdílel pár obrázků ať ví, že fotřík ŽIJE! Tři dospělí, tři světy, ale taky tři spokojení, kteří ví, kde se, je-li potřeba najdou! Už se na ně obě těším..., to zase jóóó!

 

Zpět

---