Lezení ve dvou oblastech, relativně nové a rychle se rozvíjející Huu Lung a druhé, již starší, známé spíše pro své možnosti DWS na ostrově Cat Ba. Ale postupně: končící listopad, nasedám na ranní let VIE - HAN s přestupem v Tchai-pei, následuje přesun lokálním busem do prvně jmenované destinace a dva slunečné týdny strávené popolízáním ve snadno přístupných sektorech v okolí vesnice Yên Thinh. Po šestnácti dnech zpět přes Hanoi a dále takovým, už turistickým shuttle busem do Tonkinského zálivu (UNESCO). Další dva týdny lezení po fajn vápenci..., ale kdybych měl s nynějšími osobními zkušenostmi poradit, volil bych poměr délky pobytu 3:1 ve prospěch Huu Lung! Každopádně knižního průvodce (2024) mám v poličce a je Vám k dispozici...

   Zajímavá směsice vietnamského socialismu s tržním kapitalismem..., nicméně super příjemní lidé, neskutečně směšné ceny (měsíční pobyt včetně ubytování, dopravy a stravy, vstupy, zapůjčení skůtru a PHM, pronájem lodi..., mě prosím přišel na astronomických 13 000 000 dongů, tedy cca 10 tisíc českých korun!), ALE velké zklamání z devastace přírody, znečištěných pláží a špinavé vody v moři, asi daň za to, že všechno patří všem a zároveň nikomu! Něco mi to připomínalo... taková ta všudepřítomná šeď, převládající beton a nad tím hrdě vlající červené prapory se žlutou hvězdou, portréty Ho Či Mina a billboardy vítající účastníky sjezdu Strany..., trošku jsem z toho měl husí kůži! Nicméně měsíc uběhl jako voda, prolezené prsty, dosti jeté lezečky, které bych už se styděl poslat Mr. Sedláčkovi  (RestDay) k podlepení... a tak se těsně před Silvestrem opět soukám do Boeingu, abych se po devítihodinovém letu zhluboka nadechl australsky čistého luftu... Vítejte v Down Under, pane Novotný!

Zpět

---