„Kdo jim tak říká a co to tedy vůbec ti batůžkáři vlastně jsou?“

   Před patnácti lety jsem příležitostně pro kluky z A-tek rozvážel jimi zkompletovanou komunální techniku. Nejčastěji k novému majiteli do Srbska či Rumunska, méně často jsem odvážel „neposlušné kusy“ na speciální „elektroservisní kliniku“ do Berlína. Taky jsem párkrát kočíroval malinké, novotou vonící zametače anglické provenience - Scarab - z Tonbridge ležícího jihovýchodně od Londýna k nám na Moravu. Zajímavá práce - vyzvednete zánovní „nákladní plechovici“ a „po ose“ zamíříte na místo předání, odkud se posléze probíjíte zpět do chaloupky v podbeskydí…, vlakem, busem, stopem, letecky, jak je libo - záleží jen na vašem rozhodnutí, týkajícího se jednak časové a finanční nákladností zvolené přepravy, často v nepřímém vztahu s její  dostupnosti a komfortem. Měl jsem na každou cestu již předem určený obnos a jak jsem si jej prošustroval bylo jen na mém uvážení a schopnostech improvizace! Parádní, ne?! 

   No a v Karlových Varech má zastoupení rakouská firma Vega Trans. Firma specializující se na takový způsob přepravy/dodání - ať už to jsou nekompletní nákladní šasi určené k dalšímu osazení (právě třeba pro A-tek) nebo již hotových tahačů a autobusů. Tedy opět: vyzvednete v továrně, nafotíte, zkontrolujete VIN a objednanou výbavu, upevníte převozové značky a pak stačí už jen zařadit a kroutíte tou „kulatou lopatou“ od výrobce ke koncovému zákazníkovi. Od něj do další destinace a tak stále dokolečka dokola, dokud se vám nezasteskne po domově… Čím více tovaru takhle „zahodíte“, tím raději vás na firmě budou mít (jasan, páč se v KarleVarle plní královská pokladnice - ale tím vlastně i váš účet). 

   Tož jsem se loni cestou na lezecký výlet do Frankenjury zastavil na pobočce a hned jsme se domluvili, že to můžeme zkusit (mou jedinou podmínkou bylo, že budu „pánem svého času“ a tedy jen takový „brigoš“ bez tlaku na množství odvezených aut, odpracovaných dní či odjetých kilometrů…). Chci se touhle „prací“ jen příležitostně BAVIT a ne OTROČIT na černém asfaltovém hadovi… 

   Vše klaplo, mám nafasované rakouské a české SPZky, hned tři kusy terminálů pro českou dálniční síť (bus, tonáž do a nad 7,5 tuny), jeden univerzální pro dálnice v Rakousku, apku Viatoll, kterou se platí v Polsku no a aby opravdu zůstalo u zábavy, tak vozím hlavně tahače MAN z výrobního podniku v Niepolomicích (Krakow) či ty zmíněné „chassis“ z rakouského Stayer (Linz) do všech „řití“ (např. Praha, Brno, České Budějovice…), které Vás napadnou v Česku a na Slovensku. Sem-tam se objeví bus z Vysokého Mýta či kratší převozy tzv. „cestou“ do těch výše zmíněných fabrik v PL a AT. To již nejsou káry stájové značky, ale Scania, Mercedes, Daf… Pouštět se dál do Evropy mě zatím neláká, páč ač se nejezdí po nocích, spíte v hotelu, předpokládá to minimálně tři týdny takového „kamioňáckého vytěžování“! Pro mne ale přeci jen je a věřím, že několik let ještě bude CLIMBING - „hobby numero uno“! Až třeba budu choroš na ten svůj podvozek (kolena či co), přesto ale schopen vydrápat se do kabiny, kdo ví… DOMA PŘECI SEDĚT A PRUDIT NEBUDU, no ni?!

No a to je tak asi vše co jsem Vám chtěl říci o „batůžkářích“ v truck komunitě…

Zpět

---