Žlutým autobusem jsem dorazil do Brna, kde už čekal Fráňa se svým plechovým ořem. Následuje 24 hodin jízdy, 2000 km, pasové a celní obstrukce provázené demonstrací moci uniformovaných státních úředníků Srbska a Severní Makedonie... Razítka do cestovního pasu jako za mlada a zároveň uvědomění si, jak jsem si zvykl na komfort pohybu po Schengenském prostoru, kde při přejezdu státních hranic jen podřadíte čímž trošku snížíte rychlost jízdy a jste tam... (sami si doplňte dle vlastních preferencí: Rakousko, Francie, Itálie, Portugalsko...). „Konečná vystupovat!“ Lezení v poměrně nové oblasti Manikia je fajn a vybere si zde myslím každý k plné spokojenosti! Jen nás trošku mrzelo jarní omezení v severních sektorech kaňonu (hnízdění dravých ptáků), kde by se dalo schovat při dnech, kdy koule topila a na přímém slunci bylo teplotně část dne i kolem třicítky! Ale to se nedá nic dělat a na druhou stranu tady s „van life style“ jinak není zatím žádný problém, ať už jde o lezecké dny v horách nebo „restdays“ na severním či jižním pobřeží  ostrova Euboia (druhý největší ostrov Řecka po Krétě!). Tedy myšleno se spaním u moře, což už taky není v mnoha lokalitách samozřejmost! Navíc jsme se tady měli ještě sejít s třemi lezeckými legendami 20. století (Leskoš, Sedloň a dokonce měl připlachtit i NOL z USA, ale tentokrát to neklaplo..., snad tedy příště). Myslím, že by se tady klukům taky líbilo. Šestnáct dní uteklo bezproblémově a rychle, cestou zpátky jsme ještě dali lezecký den v makedonské oblasti Demir Kapija, kterou mohu taktéž bez výčitek doporučit! Brno hotel Grand, přestupovat panáčku, tentokrát do zeleného Flixbusu. Další super lezecký výlet  je minulostí a jen doufám, že Fráňa nezapomněl vyřídit mé díky za geniální chilli con carne a domácí polívečky, kterými nás jeho Terezka vybavila, MŇAM!

Zpět

---