Z jara přišla zajímavá poptávka na „pískařinu“, ale nejspíš to znáte z vlastní zkušenosti... Nebylo tedy jednoduché sladit pracovní vytížení, dětské nemoci, počasí, údržbu zahrady, rodinnou dovolenou či zdravotní stav na straně jedné s mým volným víkendem v kalendáři a pískovcovými lezeckými podmínkami na druhé straně... A teď už navíc zase druhý den prší, teploty spadly o dvanáct až patnáct stupňů a listy většiny stromů zežloutly a velká část z nich již i opadala... Ale než proběhla tahle proměna léta na podzim, MY JSME TO NAKONEC STIHLI! Tak jsem byl moc rád, že: „The birthday present was delivered just in time.“

P.S. Nebudu prozrazovat které kulatiny to byly, ale maminka obdarované dcery se z této pískovcové dominanty rozhlížela, když jí samotné bylo dvacet let. Dcerunka si tam užívala sluníčka, rozhledů a kamarádů ještě o nějakých svých dalších třicet let moudřejší... Šikovná holka to je a ten její pantáta jakbysmet! 

   Jelikož jsem se tedy vydal na „pracovní“ cestu na západ, zastavil jsem se a s místňákama si v pátek odpoledne protáhl tělíčko zatuhlé dlouhou jízdou na HISu. Na večer jsem pak dorazil pod Ostaš, kde jsme lezením v Horním Labyrintu strávili celý sobotní den (dorazili Pif s Janou). No a nedělní návštěvu kostela jsem „vyčenžoval“ za průstup skrz šest kruhů na adršpašské Milence (a to hned s dvěma páry frýdeckomísteckých milenců)...

Láska je láska a chrám jako chrám, no ne?

 

Zpět

---