Ač mi bylo v „pracovních“ Tatrách fajn, stejně mi to nedalo a alespoň na jedenáct dní jsem se přemístil do pohody smíšených bavorských lesů, kde jsme se s kámošema z frýdecko-místecké a ostravské lezecké komunity různě potkávali, buď přes den na skalách nebo navečer u ohně, grilu či jen tak na pokec a výměnu informací! Oproti loňsku bylo letošní počasí luxusní a tak tělíčko dostalo celkem zabrat! Navštívil jsem opět i pár nových oblastí a utvrdil se v tom, že Jura je prostě parádní volbou kdykoli, natož v horkých letních dnech! V restday jsme s Ivou omrkli parádní muzeum Levi Strauss, které bylo loni zavřené a při té příležitosti se opět stavili i do blízkého Bamberku na jejich čepovanou „uzenou Schlenkerlu“ a konečně i pár lahváčů nakoupili jako takový malý dárek „pivním milcům“ z rodinného okolí (že jo dcerko Sardinko...). Loni jsme totiž nákup odložili, na „než pojedeme domů“ a poté již nikde tento speciál nesehnali! I nyní bylo nutno trochu „čmuchat“, přeci jen to není běžné skladové zboží... Cestou zpět jsme smyli prach a jehličí v super amberském akvaparku a panimámě už zbývalo navštívit a důkladně prošmejdit jen město Řezno alias Regensburg. Po těch létech již není místa, které by si v Bavorku přála navštívit a nestanula tam svým sandálem..., což mě ale na straně druhé vede k zamyšlení, zda či spíše na co, ji příště nalákám?!

   Nicméně následující rok je nejspíš vyřešený, pravděpodobně totiž v červenci 2027 „prázdninovou lezeckou dovolenku“ v Juře vynechám, páč jsem se rozhodl, že „oko bere“ a já se po té příští, jednadvacáté sezóně definitivně rozloučím s guidováním a tak tam na rozlučku alespoň pobudu celé prázdniny..., aby mi pak nebylo smutno! Ale to je ještě daleko, kdo ví, co na mě/nás za rohem čeká! Jisté ale je, že než dodatluji tuhle vzpomínku, tak stihne doprat pračka, uklidit a dozásobit pojízdný domeček jsem stihl již dopoledne, nabaleno taky mám. Časy nejbližších vývozů pro klienty na Sliezsky Dom s Dušanem jsou taky dohodnuté, tož se ještě rozloučíme a ráno Iva s kámoškama na „šatičkový výlet“ směr Primošten a já jen tři hodiny pohodové jízdy a jsem v Tatranské Lomnici... 

Zpět

---