Prolog aneb důvod vzniku těchto webových stránek.
 
   V nadpisu uvedená myšlenka se válela a uzrávala v tunelech mé šedé hmoty mozkové něco málo přes dva roky (proč a jestli vůbec potřebuji stránky, jaký budou mít smysl...atd.), až jsem se prostě rozhodl jí zrealizovat a odpověď se časem objeví. Tedy vlastně taková obvyklá metamorfóza myšlenky v čin. Stále ale šlo o formu a příběh... takže nakonec v souhrnu asi takhle (viz. hlavní nabídka ve žluté liště):
 
Průvodcovské služby - ano, mají mě prezentovat, ale zároveň to nemají být tradiční stránky nabídky horského vůdce (není to můj full time job).
 
Řidič - mít dokumenty na jednom místě, pěkně pohromadě, jsem vždy chtěl mít. Třeba pro příležitostné brigádičky v oblasti dopravy (a že tam té práce je!).
 
Kaleidoskop - něco jako blog, to přeci stránky jen oživí a případně dá nahlédnout pod pokličku do Petisova hrnce myšlenek... Nickname záložky myslím dostatečně naznačuje, že příběhy jsou zachyceny a částečně tedy „deformovány“ mojí osobní optikou pohledu na svět (jiný názor, nesouhlas - to právo nikomu neberu, stačí kliknout na křížek v pravém horním rohu).
 
Jak jsem šel světem - deník putování po Asiikdyž už si můj kamarád dal tu práci a zkulturnil výtisk samizdatové verze, původně určené k pobavení pouze členům rodiny, případně blízkým známým, škoda nevyužít! Tedy další záložka na světě.
 
The Seven Summits - Sranda ? Vůbec ne! Cestování mě vždy bavilo, tak se k němu vrátit a spojit je s vysokohorskou turistikou je takové logické vyústění a krásně to pasuje i do portfolia horského vůdce. Mimochodem šest cílů se mi zdá zcela reálných, Antarktida pak prozatím finančně mimo mé možnosti a Asie nabaluje ještě další problematiku, ale proč nemít vizi?! A stejně, i kdyby se kopečky nezkompletovaly, jednotlivé výlety budou zážitkem samy o sobě, to je jasné už teď!   
 
   Navíc celek zabalený pod www.petis.info je pro mě takovou bezplatnou formou ohlédnutí se, sebereflexe a terapie v jednom! Ono totiž zformulovat a tím vlastně zkrotit myšlenky do psané, reálnější podoby je obtížnější než je nechat před spaním se jen tak toulat po hvězdách...
   A na závěr něco o mě: Živím se práci hasiče. Vcelku smysluplná služba se společenským významem a snad i určitým kreditem. Stále ještě docházím rád na čtyřiadvacetihodinové směny. Přeci jen pomáháte lidem... K tomu mi posledních patnáct let pravidelně měsíčně pípne telefón oznamující připsání platu na bankovní účet (měkký polštář státního zaměstnání - pozor na „zchoulostivění“ panáčku, už jsi tam dlouho!). A to ještě stále není všechno (slovy německého teleshopingového šílence Horsta Fuchse), ještě mi toto zaměstnání dává relativně velkou časovou flexibilitu! Dříve plně investovanou, spolu s mojí ženou Ivou, do výchovy alias jakési snahy o „celostní formování“ dcery Sáry. Ta se pomalu začíná životem probíjet po svém. Snažíme se jí do toho mluvit co nejméně a je vcelku zajímavé a poučné mít možnost zblízka sledovat výslednici naší několikaleté práce! Co mamino? No a zároveň se blíží den, kdy do banky odnesu pytel grošů, které jsem si půjčil na pořízení bydlení... a tak se objevuje čím dál více VOLNÝ ČAS. Kruh se pomalu uzavírá! Začínám mít více prostoru pro a kolem sebe... Tedy zpátky tam, kde jsem v minulém století začal a co mě formovalo: stěnky a stěny v Adršpachu, Tatrách, Dolomitech, chodníky a stezky ve Skalistých horách a Himálaji... prostě:
 
 „NA VZDUCH, DO VERTIKÁL!“